Český a Slovenský Filmový Festival v Západní Austrálii

A JE TO! FESTIVALOVÉ STŘÍPKY potřetí!

 Kutilové Pat a Mat skutečně provázeli třetí Český a slovenský filmový festival, který opět dokázal, že zde má své právoplatné místo. A nejen to, dokázal nám, pořadatelům, že ho zvládneme pod vlastní taktovkou. Jejich legendární vítězné potřesení rukou je proto zde více než na místě.

Shoda náhod a nápadů, naše ambice a hlavně vytrvalost představila letošním návštěvníkům festival v novém kabátě. Sedm celovečerních a jeden krátký film, se během pěti dnů promítaly na třech místech – v již tradičním kině Paradiso, v menším kině, avšak s úžasnou atmosférou, Backlot Studios a projekce nezávislého filmu Roots in Ego se uskutečnila v krásném, historickém sále hudebního klubu Fly by Night ve Fremantlu. A úplnou novinkou byla následná taneční párty, která navazovala na téma filmu. Festivalovou atmosféru výborně doplnil i večírek s režisérem Jiřím Strachem. 

Slavnostní atmosféru zahajovacího večera festivalu podtrhly krásné skladby mladé talentované klarinetistky Stelly Sawyer, kterou na kytaru doprovázel její otec Bruce. Mísy rozmanitých domácích chlebíčků spolu s ovocnými a sýrovými talíři vytvářely na stolech lákavý kaleidoskop díky Míše Ondové a její cateringové družině. Mezi bzučícím a hodujícím davem ve foyer nechyběli ani vzácní hosté. Z Canberry k nám zavítal zástupce velvyslance České republiky Miroslav Píša, z České republiky za námi se svými filmy přijeli hned režiséři dva - Jiří Strach a Kristýna Weiserová, přítomný byl i místní honorární český konzul Zdeněk Cihelka. Úvodní proslovy pak odstartovaly první film festivalu – Učitelka. Černá komedie inspirovaná skutečným příběhem učitelky Drazdechové nás zavedla nejen do školních lavic z éry socialismu, ale hlavně v nás zanechala hořkou příchuť těžkého dilema rodičů dětí tehdejší doby. 

Živá hudba nám nechyběla ani na Gala závěrečném večeru. Pánové z hudební skupiny „No Panic“ v nás rozhodně hrůzu nevyvolávali, ba naopak, jejich bluesování i texty pohladily po duši. Závěrečný velkofilm Masaryk, který zpodobnil život diplomata Jana Masaryka v nelehké době před vypuknutím druhé světové války, byl silným zakončením letošního festivalu. Statisticky měl i největší účast. 

Stejně jako vloni, každý návštěvník festivalu měl také možnost vyhrát jednu z pěti diváckých cen, které se losovaly po závěrečném promítání. Ty hlavní, pobytové balíčky pro dvě osoby, nám laskavě darovali The Resort and Spa OK Divers Bali a The Six Foot Eco Lodge Blue Mountains. Velmi děkujeme.

O přípravy a průběh celého festivalu se postaral skvělý výborový tým České a slovenské asociace v Západní Austrálii. A to s nadšením a souhrou, což bylo ve výsledku poznat. Třeba za úžasnou brožuru a ostatní grafické zpracování festivalu patří velký dík Lucce Vrbské. Mnozí jste ocenili naši práci velmi milými komentáři a poděkováním, za které vřele děkujeme. 

 

A festival samotný v heslech: 

Středa - Festival začal beznadějně vyprodaným filmem Anthropoid v kině Backlot Studios. Prostředí bylo famózní, nálada úžasná, majitel kina příjemně naladěný a celková atmosféra nepopsatelná. Film samotný byl pak už jen třešinkou na dortu středečního večera.

Čtvrtek – Po velkých přípravách nastal oficiální den D – Opening Night, stoly se prohýbaly pod množstvím luxusních chlebíčků a bublinky tekly proudem. Po úvodních slovech začal film Učitelka, byl super, jestli se to slovo ovšem dá použít v kombinaci s ledově pravdivou komedií. 

Pátek Osmy v Backlot Studios měly úspěch a diváci si vychutnali koncert v čele s Ivanem Trojanem. 

Paradiso bohužel nezklamává a přináší titulkovou ledovou sprchu, přestože bylo ještě půl hodiny před začátkem vše v pořádku, jak tvrdil technik z kina, titulky nikde. Ostuda veliká a ve mně se probouzí lvice, se kterou není radno si zahrávat. Úplně se vidím, jak někde v kleci v zoo chodím od rohu výběhu ke druhému, a i přes tlusté sklo je slyšet divoký řev šelmy. Kamarádi, takhle ne. Naštěstí po nějaké době je film Anděl Páně 2 v pořádku spuštěn, trvat to ještě o chvilku dýl, začnu kousat. Omlouvám se všem divákům, co odešli, osobně mě to moc mrzí. Jinak film super, jak jinak. Následná beseda s panem Strachem se protáhla až do brzkých ranních hodin a hodně jsme se u toho nasmáli. 

Sobota – Slovenský film Únos byl mrazivý až do hloubky kostí, ale publikum si ho chválilo, což byl náš záměr. Bohužel, ne všechny příběhy jsou ty se šťastným koncem. 

Stejně jako ve Fremantle hraný film Roots in Ego, který dovezla režisérka Kristina Weiserová osobně a následná taneční party od mixážního pultu s DJ BBossem byla perfektní kombinace na sobotní večer, jen škoda, že si tento večírek nenašel víc diváků. Ale kdo přišel, byl nadšen a to je podstatné.

Neděle – Odpolední promítání Santiniho jazyka bylo v Backlot Studios opět famózním zážitkem. Barokní architektura z plátna vystupovala k divákům a nechávala v sobě rezonovat komplikovaný příběh. 

A pak už zbývalo jen slavnostně zakončit tento filmový maraton. Closing Night – Masaryk a vynikající závěr festivalu. Plné kino, skvělé ohlasy a úleva, že vše tentokrát funguje, jak má. Wow. Bylo to velké a bylo to senzační. A bylo toho pro letošek přesně tak akorát. 

 

 

A jak celý festival vyhodnotila hlavní organizátorka (a též grafická designérka) Martina Tlamsová?

Otázku, tak jak dopadl „filmáč“, jsem za poslední dobu dostala nepočítaně krát. Odpovědět jsem se pokaždé snažila pravdivě, ne moc pyšně, přiměřeně nadšeně a ne moc idealisticky, což je ve skutečnosti příšerně namíchaný koktejl fialového nesmyslu s paraplíčkem. Takže jaký vlastně ten „Czech and Slovak Film Festival 2017“ byl?

Byl, řečeno Harry Potterovskou terminologií – na stupnici od troll po vynikající, na úrovni „Nad očekávání“. A to popravdě ve všech směrech. Bylo to velké a bylo toho pro letošek tak akorát. Ne, vážně, byla to pecka a moc děkuji všem, kteří se na rozběhu festivalu i jeho chodu samotném podíleli. Děkuji všem divákům, kteří si našli čas na filmy, a věřím, že jsme si to společně hodně užili. 

Festivalové přípravy začaly těsně po ročníku loňském, který jsme ještě pořádali ve spolupráci s Filmovým festivalem v Sydney. Letošní ročník byl jiný, první samostatný v Perthu. Ze Sydney nám drželi palce, abychom se v té nově nabyté samostatnosti neutopili a občasnou radou, hlavně kolem byrokratických otázek, nás jednou dvakrát přidrželi nad pomyslnou hladinou. Iko, dík. Přípravy byly hektické, nápadů a ambic tolik, že jsme pak při jejich realizacích radši ani nezačali počítat čas nad tím strávený. Lucko, Lucko, Pavle, Jitko, dík. Cestou jsme se toho všichni spoustu naučili, ztratili mnohé iluze o filmovém průmyslu, naráželi na nesmyslné překážky a následně je překonávali, naučili se spolu komunikovat a dát své lepší já na oltář většího projektu, taky jsme si rozšířili obzory o kulturní scéně v Česku i na Slovensku a otestovali limity poetiky Perthu. Velkou otázkou i vzpruhou zároveň pro nás byla návštěva pana režiséra Jiřího Stracha (za celý pobyt nekouřil – což nám prý stejně nikdo neuvěří), který festivalu umožnil promítat tři ze svých filmů. Hano, dík. Jednoznačně byl tento ročník daleko náročnější, daleko propracovanější a daleko víc vymazlený všemi adoptivními i vlastními rodiči (rodič od slova rodit aneb dlouze a často ne bezbolestně vznikat). Lukáši a všichni ostatní trpěliví partneři, dík. V průběhu festivalu jsme se už jen nechávali unášet proudem a občas vypádlovávali ze slepých ramen, kam nás to, ne úplně naší vinou, zaválo. O co nejklidnější splutí a nakrmení posádky a hlavně spokojenost všech „účastníků zájezdu“ se postaral náš permanentně dobře naladěný tým. Petro, Veroniko, Míšo, Katko, dík. A dík rozhodně patří i všem ostatním, které jsem nejmenovala (Ivo, Gábino, Juro, Martine, Bětko, Katarino, všichni dobrovolníci a kamarádi), bez Vás by to rozhodně nešlo, dík moc. 

Všem divákům, dík. A příští rok? Snad jo, no, jasně, že jo... už teď se na Vás všechny moc těším. 

Martina (ta s funkcí Festival Director)  

A nakonec ještě pár střípků od organizátorů a hostů:

Členka výboru Kateřina Švejcarová ohodnotila svůj první festival následovně:

Letošní filmový festival byl naprostým skvostem naší České a slovenské asociace. Stála za tím spousta bezesných nocí hlavní organizátorky Martiny Tlamsová, která si zaslouží velkou poklonu! Jak sama říká: „Nic není bez bolesti.“ Každý z filmů, který se promítal zde na perthských plátnech, si našel svého diváka, od vyprodaného kina s filmem Anthropoid až po závěrečný film Masaryk. Výběr filmů nabudil snad u každého (ne)rodáka zvědavost a přišel se podívat a možná i zavzpomínat na rodnou vlast. Doufám, že i catering s chlebíčky a českými pamlsky všem chutnal,...protože při jeho přípravě jsme si Míšou a Maruškou užily spoustu srandy, až jsme to málem vše časově nestihly. 

Za mě a mého ročního syna moc děkujeme za možnost shlédnout na druhém konci světa filmy, které jsou našemu srdci blízké.

 

Mladá režisérka Kristýna Weiserová nám do kroniky napsala (zkráceno):

Milí moji (snad Vám tak již mohu napsat) přátelé z České a slovenské asociace,

Pobyt s Vámi zde na festivalu v (pro Evropana nesmírně) zajímavém městě Perth byl pro mne nejen prázdninami, ale i časem hluboké inspirace. Každý z vás, které jsem zde potkala, vyzařujete zvláštní energii, či auru, jenž Vás obklopuje, a kterou jsem zde – jak doufám – nasála, a alespoň špetku si z ní dovezu zpět do Prahy. Je to aura člověka, který si jde za svým, člověka, který buduje svůj život a nestěžuje si a nezůstává na místě. Děkuji všem, díky nimž se zde mohla uskutečnit moje akce – ROOTSINEGO.CZ party promítání. Děkuji Vám a vězte, že naše setkání zůstane vepsáno i do kroniky mého života, a nejen vepsáno, ale přímo hedvábnou stužkou vyšito. DÍKY, DÍKY, DÍKY!

 

Petra Jerejian, která se skvěle postarala o naše hosty, manžele Strachovy, o festivalu napsala:

Nejprve jsem byla trošku nervózní, jak se zvládneme postarat o takovou celebritu jako je Jirka Strach. Ve středu navečer bylo vše nachystáno na „Welcome Party“ a grilování. Přišlo pár super lidiček, abych na to nebyla sama. Dokonce i dva profesionální kuchaři! Ale již u dveří při přivítání Jirky a Magdalény ze mě nervozita spadla. Byli to úžasně milí a skromní lidé, kteří okamžitě zapadli do našeho spolku. Další dny utekly jako voda. Užili jsme si výborně zorganizovanou Opening Night. Pohádka Anděl Páně 2 se moc líbila a večírek  po ní se krásně protáhl do pozdních hodin. V sobotu nám Jirka s Magdalénou odjeli. Byli to úžasní hosté, maximálně skromní a nenároční. A jak krásně se s nimi povídalo! Nedělní Closing Night byla ohromná. Výborné jídlo chutnalo a film byl perfektní. Úžasná tečka za letošním filmovým festivalem.

Navštiv webovky

Lajkuj na facebooku

Sleduj na instagramu

Tweetuj

Sponzoři filmového festivalu 2017

Close Menu