Sdružení lidí dobré vůle

Sdružení lidí dobré vůle (1953 – 1969).

Od roku 1949 prostřednictvím Mezinárodní organizace pro uprchlíky a australského vládního programu proudili do Austrálie uprchlíci utíkající před Československým komunistickým režimem.

Větší skupiny vyhnanců však dorazily do přístavu Fremantle až v roce 1950. Většina vyhnanců byla po příjezdu převezena do sběrného tábora v Northamu. Austrálie zároveň v tu dobu vytvořila vlastní imigrační program zaměřený na růst populace a podporu poválečné ekonomiky. V rámci tohoto programu se poúnoroví političtí imigranti museli zavázat k dvouletým pracovním aktivitám v hlavních nebo nově vznikajících sektorech australské ekonomiky.

Kvůli povinnosti dvouletého pracovního nasazení, rozlehlosti Západní Austrálie, nerozvinuté infrastruktuře a relativně nízkému počtu 400-500 osob, se český a slovenský exil v Západní Austrálii vyvíjel odlišně a nezávisle na jiných městech Austrálie. Krajanský spolek v Perthu vznikl pod názvem People of Good Will Association (Asociation) až 20. června 1953, tedy o pár let později než v jiných částech Austrálie. Charakter bezpartijního spolku a jeho vývoj v 50. a 60. letech 20. století silně ovlivnily křesťanské ideály, vlastenectví a umělecké tendence tehdejšího prezidenta Josefa Kučíka. Spolek byl provozován bez jakýchkoli stanov, voleného výboru a pravidelných členských finančních příspěvků. Přes mnohé odlišnosti od jiných spolků však Asociace sdílela stejný protikomunistický étos jako celý únorový exil v Austrálii.

Asociace zejména z iniciativy svého předsedy vyvíjela v 50. letech řadu kulturních, společenských a politických aktivit a zároveň pomáhala usídleným Čechům a Slovákům v Západní Austrálii se úspěšně ekonomicky a sociálně začlenit do místní společnosti. Jednou z pravidelných aktivit spolku bylo zasílání finanční a materiální pomoci českým a slovenským uprchlíkům do německých sběrných táborů, kde mnoho lidí či rodin čekalo na repatriaci řadu měsíců.

Významnou činností spolku byl provoz Československé školy v Perthu, která zahájila činnost 14. března 1953. Pro klesající počet žáků však bylo vyučování v roce1954 přerušeno.

Pod vlivem Josefa Kučíka zahájilo sdružení na přelomu 50. a 60. let kampaň za zřízení muzea dokumentujícího přínos Čechoslováků pro kulturu Západní Austrálie. Protože se záhy ukázalo, že zaměření muzea pouze na československou kulturu v Austrálii bude příliš úzké, došlo ke změně původní koncepce a oslovení dalších krajanských spolků. Po více než deseti letech jednání bez hmatatelných výsledků projekt na začátku 70. let zkrachoval.

Od konce 50. let se Sdružení potýkalo s postupným úbytkem aktivních členů. Tento sestupný trend byl z velké části způsoben tím, že mnoho exulantů po únoru odešlo z izolované a ekonomicky zaostalé Západní Austrálie do perspektivnějších měst na východním pobřeží nebo do Spojených států. V 60. letech 20. století spolek postupně přestal fungovat pravidelně a jeho činnost se omezila na příležitostná setkání či společně pořádané kulturní akce a výlety.

Zvolení Karla Kosiny do čela organizace 15. září 1969 znamenalo zlom v dějinách českého a slovenského exilu v Západní Austrálii.  V souvislosti s rozkolem uvnitř exilového hnutí došlo k zásadní reorganizaci spolku. Volné a neformální Sdružení bylo nahrazeno standardním organizací s názvem Sdružení Čechoslováků Západní Austrálie.

Zdroj:

Jaroslav Miller – Neznámý příběh českého exilu: Josef Kučík a sdružení Lidé dobré vůle v Západní Austrálii, 1950–1969